Příhoda

tak tahle se mi líbí moc -  přirozeně plynoucí, vyjádřeno osamění bez zbytečného patosu **

Super prolog.

A co bych dál vypíchl:

"smrt kroužila kolem prázdných krabic / nedaných dárků"

Nedané dárky je zvláštní oxymorón. Snad jen by poukazoval k tomu, že ty věci existovaly, popř. byly alespoň chvíli zamýšleny k darování, a nakonec akt daru selhal - ale nedaných dárků jsou zároveň "prázdné krabice" - a to je přesně ono.

A pak už to jede dál zběsile:

"pak byly Vánoce / a ticho tý nultý noci přehlušilo / i jekot zdí rozbořených / polibkem pod zhaslou lampou / co nestál za nic / ale byl k nezaplacení."

Já nemůžu z toho, jak ve středobodu je ten polibek a jak se na něj nabalují všechny ty divotvorné atributy, jak se ze sněhové koule stává lavina toho komplikovaného a tolik říkajícího obrazu...

"A teď už můžu jíst / a poslouchat hudbu / aniž bych myslel na hlad / a na ticho."

Výborný závěr. Ten motiv uzdravení, sycení se po velkém hladu, které může naběhnout opět do normálních kolejí, a je tam ta souvztažnost s tichem v předchozích řádcích zmíněným a přesto je to tolik jiné, že to opravdu nutí k přemýšlení, k představování si, vzniká tam prostor.

No sakra, že o tobě ještě nevím.

Výběra.