Opuštěná

Opuštěná - 1. kapitola

Byla noc..
Utíkala Zapovězeným lesem, jako by jí bylo úplně jednou kam jí nohy zanesou, bylo jí jedno jestli natrefí na vlkodlaky, akromantule nebo upíry. Zkrátka chtěla být nejdál od Pottera, od těch jeho nepřirozeně zelených očí, černých vlasů a brýlí. Po hodině čistého běhu, se konečně zastavila, opřela se o strom. Nohy jí podklesly, takže se její černé šaty protrhly a její záda se se poškrábala o kůru stromu. Tahle bolest jí ovšem vůbec nevadila, myslela spíše na bolest v jejím srdci. Nechápala, jak jí to mohl udělat, byli spolu přece už 3 roky...

Před 3 hodinami..
Sakra, sakra, sakra!! Já to nestihnu!!! honilo se mí hlavou. ,,Mary!!'' zakřičela jsem zadýchaně, moje nejlepší kamarádka okamžitě přiběhla, ,,Co se stalo Avallono?'' zeptala se mě. ,,Mary, mohla by si mi prosím podat ty černé stíny?'', nechápavě na mě pohlédla a zeptala se ,,Nejsi náhodou čarodějka, co třeba Accio?'', ,,Promiň, ale jsem v takovém stresu, že nevím co dřív.'' omluvila jsem se jí. ,,No dobře, vím že máš rande s Potterem, tak já tě i namaluju než prefektskou umývárnu podpálíš.'', namalovala mě, pomohla mi obléknout se do černých minišatů a bot s podpatkem i platformou. V rychlosti jsem jí poděkovala a chtěla jsem se za Harrym přemístit, než mi došlo, že to v Bradavicích nejde, Mary viděla mou snahu a zasmála se : ,,Jsi přece z Havraspáru, kde máme být nadprůměrně inteligentí, a ty zapomeneš zrovna na tohle. ''. Vztekle jsem se na ni otočila, uděla všeříkající gesto a vyběhla z umývárny, a slyšela jsem ještě Maryin smích. Konečně jsem doběhla do Vstupní síně, kde jsme se měli s Potterem setkat, nikdo, kromě mě a Heleny z Havraspáru, tam ale nebyl. ,,Heleno, mohla by jste  prosím, zjistit, kde Harry Potter? Mám s ním tady schůzku.'', pohlédla na mě s tím svým záhadným úsměvem, kterým se tolik podobala své matce a odplula. Byla jsem nervozní, ale naštěstí jsem se nepotila, díky jednomu šikovnému kouzlu, které jsme s Mary našly. Konečně přicházel kapitán nebelvírského famfpálového týmu, chlapec který skoroval, ,,Promiň,'' omluvil se za svůj pozdní příchod, jenže to ani nedořekl a já už se k němu vrhla a vášnivě ho začala líbat. Šedá dáma, nás s úšklebkem pozorovala, načež k ní doplul Skoro-bezhlavý Nick, nabídl jí rámě a odpluli spolu. ,,Tak tedy půjdeme?'' zeptal se mě po dokončení našeho přivítacího rituálu, ,,Jasně.'' odpověděla jsem mu a společně jsme se vydali do Prasinek. Když jsme došli ke Třem koštatům, zeptal se mě Harry co bych si dala, odpověděla jsem, že odvar z chejru, dala jsem mu pusu, a odešla se posadit, než jsem tam však stačila dojít, tak se tam Harry snad přemístil i s pitím, ,,Dáma by si neměla špinit ruce se židlí, zvlášť tak krásné ruce.'' dodal a políbil mě na krk. Položil pití na stůl a posunul mi židli, abych si na ní mohla sednout. Tiše jsme popíjeli a jelikož venku už byla tma jako v pytli, rozhodli jsme se, že to zabalíme a vrátíme se do Bradavic. Doprovodil mě až ke schodům mířícím do Havraspárské věže, políbil mě a šel do své společenské místnosti. Co kdybych ho jednou sledovala, pomyslela jsem si, použila jsem na sebe zastírací kouzlo a a rozběhla se za ním, v podpatcích to nebyla sice žádná závratná rychlost, ale dohnala jsem ho, zrovna když říkal Buclaté dámě heslo Quid agis, které mu umožnilo přístup do nebelvírských komnat. Sedl si na pohovku a rozlížel se, jako by někoho čekal. Zvědavě jsem na něj hleděla, naslouchajíc zvuku holčičích kroků, které se blížily. Tlumeně jsem slyšela heslo Quid agis a poté do místnosti vstoupila blondýna, oblečená pouze v župánku, pod kterým měla jen krajkové spodní prádlo. Doufala jsem, že je to jen náhoda, že ta holka s ním nic nemá, bohužel opak byl pravdou. Viděla jsem záblesk vášně a touhy v jeho očích a poté ta holka k němu bezeslov přistoupila, sedla si na něj a povalila ho na pohovku, on se nijak nebránil. Kdyby byl opilý, dokázala bych to ještě pochopit, jenomže si dal jen máslový ležák. To už jsem nevydržela a zrušila jsem svoje zastírací kouzlo a plná vzteku a zloby jsem z plných sil zařvala ,,Tak takhle se ti to teda líbí? Že máš dvě holky se kterejma spíš, buhví jestli jenom dvě!!!! Myslela jsem, že mě fakt miluješ ale tohle? Jdi vážně do prdele Pottere!!!'', s těmihle slovy jsem vyběhla z té jejich společenské místosti a letěla jsem pryč z tohohle prokletého hradu, ozbrojená jedině svou cesmínovou hůlkou s jádrem smrtonosčina vlasu, jsem vyběhla ze Vstupní síně, proběhla bránou a řítila se do Zapovězeného lesa....