Obřad

Bílý den v odlesku světla

vánky větru s listy si hrají.

Na stromě bílá holubice vzlétla

opodál na návsi lidé spívají.

 

Oslavné písně, květiny léta

průvody kráčejí svou cestou dál.

V poledním slunci opilost vzkvétá,

mladému páru každý jen přál.

 

Sláva a stěstí v zástupech lidí

smích a hodokvas plní se sál.

Ten cizí host zde mlčky slídí

jak kdyby oslav nevnímal.

 

Obyčejná slova faráře... 

Náhle tak bolestná a neúnosná...

 

Oči zalité třipytivě září.

Ta bolest v nich nechá se číst.

Od polibků a kytic na oltáři,

zůstali už jen pro nenávist.

 

Horký dech dne za své již vzal.

Nevnímán tam tiše stál.

Slova faráře proklínal.

 

Záblesky ve tmě, hustě se smráká.

Déšť a vichřice náhrobek myjí.

Na stromě černá vrána kráka.

Dva novomanželé v zemi hnijí...

 

 

 

 

 

 

 

---