Fejsbůkový dopis

Fejsbůkový dopis

Při další společné návštěvě restaurace Stodola, kam s Pepínem chodíme skoro každý pátek asi na 2-3 hodiny podebatit o tom, co se událo za poslední týden, tak pár dní předtím hrála Lucie Šafářová ten snad nejúžasnější zápas, kterým rozhodla finále Fed Cupu v náš prospěch. Pepíno samozřejmě také koukal, tak jsme si na ta naše děvčata připili. Řekl jsem mu, že jsem si Lucii našel na fejsbůku a hned po zápase jsem jí v eufórii napsal:

Ahoj Lucie,

viděl jsem dnes ten nejfantastičtější tenis, který jsem kdy v životě spatřil. Téměř každou výměnu (krom Vašich es a přímých bodů z podání) jsem si naštěstí pouze myslel, že ji NEMŮŽETE vyhrát a nakonec jsem křičel radostí, že jste ji zakončila takovým úderem, až jste soupeřku tuším ve druhém setu rozplakala. Ona hrála také fantasticky, ale Vy jste ji vždy převýšila a byla řekněme o tenisový míček napřed a ona chudák nevěděla, jak to změnit - dnes to proti Vám prostě změnit nešlo. Připravila jste mi svou nádhernou hrou ten nejkrásnější sportovní zážitek v mém dosavadním životě (je mi 48 let a jsem v plném invalidním důchodu, protože 17. 12. 1997 jsem byl účastníkem autonehody, kterou jsem nezavinil. Vezl jsem z Prahy reklamní kalendáře, které jsme tam nechali vytisknout pro našeho zákazníka – pracoval jsem v té době jako obchodní zástupce pro reklamní firmu. A ten den se v katastru Mělníka stala autonehoda, při které kamion na místě usmrtil 18i letého mladíka a zatarasil oba pruhy. Museli jsme všichni zastavit, já stál poslední s Renoltem 5kou a do mě to napálil 130 kmovou rychlostí Ford Transit, letěl jsem i s autem 200 m vzduchem, přistál na svodidlech a upadl do bezvědomí. Po 9i dnech jsem se probral, ale ztratil jsem částečně, ale za to navždy krátkodobou paměť…

Myslím si, že jsem přežil také proto, abych Vás dnes viděl vyhrát, jinak na tom nejsem s mou pamětí zrovna nejlépe, ale Vaše dnešní hra mi dodala spoustu energie a chuti do života. Mockrát Vám děkuji a věřím, že budete v žebříčku stále a dlouho stoupat - máte na to a já Vám v tom budu fandit. Mějte se moc hezky a vyhrávejte, vyhrávejte, vyhrávejte… Toliko zpráva Lucii Šafářové. Původně jsem neměl v úmyslu ji sem zařadit, ale pak jsem si uvědomil, že obyčejných povídek různých žánrů je nepřeberné množství. Ale také zároveň se budete mnohem déle dobře bavit a to je ten hlavní důvod, proč stále ťumpám. Člověk by se měl co nejlépe v životě pobavit, než ho opustí. Protože pak už to stojí za prd. Tady bych to měl ukončit, ale prsty mne neposlouchají a stále ťumpaj. Ono víte někdo, zda něco existuje po smrti (teda krom toho co zažívají ti, kterým se to ještě nepodařilo). Takže nyní všichni chápeme, jak to všichni myslíme… Hlavně teda já, jak to myslím, protože já ťumpám a mám tím pádem tu výhodu, že všechna písmenka ovlivňuji. Jediné, co nevím až tak úplně jistě, je to, kolik z vás se na jejich čtení vyprdne nebo už dávno vyprdlo. I když, co si budeme povídat, určitě to bude velice nepatrné procento těch, kteří začali a možná ani to ne – nevadí ti moje vychloubání? Mrzelo by mne to, protože to dělám velice rád. Na jednu stranu vím, že mám pravdu, ale někdy si už také lezu krkem a to se pak dusím a nemohu psát dál, což je pro nás všechny hrozná škoda, takže už to raději dělat nebudu. Ono mi to jde taky pěkně blbě – nevejdu se tam.