Pasáž z Barevného spektra neznělé prosby II.

stoh narovnaných závěsů visí na stěně na níž nejsou okna

dech do prázdného papírového sáčku

provazy leží v tajemném pořadí napříč podlahou

vytesal jsem sochu z kamene a vrátil ji na skálu

obsah vysypaných not stále něco skrývá

hromádka párátek v šedavé obálce

listí na dopisy jsem však již smetl minulý podzim

 

trny na ocelovém keři

rezivějí dle symbolů na mé kravatě

každý z nás má na své zahradě jeden trnitý keř

někomu vyrůstají mezi plevelem na vlastním srdci

jiní své zahrady pečlivě ukrývají pod koberci

myš po nich běžící se zraní o keř s ocelovými trny

 

Vyvraždil bych všechny lidi na světě, jen aby byl mír!

 

deštníky plnou silou vystřelují do šedomodrých mraků

přitom vyskakují kuželky z mramorových hrobů

netřeba dlouze hrát na bubny

na sklo jež čeká na roztříštění spadl jeden zvadlý listopad

na teploměru leží bílá kapka krve

ve střešním okénku spatřil jsem nohu muže

nechci víc jen být na šachovnici

---