Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePro Siddharthu
30. 01. 2002
0
0
992
Autor
nemesis
Já hledajíc cestu
do Tvých stop své vkládal
Já hledajíc světlo
z Tvých úst slova žádal
Já zdravil jen ty
kterýms pokynutí dával
poznal jsem lásku
hřich, peklo i nebe
k čemu to vše
když nemám sám sebe
pak vzdal jsi se touhy
chtěl dosáhnout Nebe
když každý paprsek
chtěl hledat jen Tebe
já ve tvých šlépějích
do vody vykročil
tys dýchal pod vodou
a já málem utopil
Tvá cesta roste v Tobě, trumpetko :)
hele, tady jsou nůžky na stříhání keříků a provázek na ptačí krmítka, ať můžeš zvelebovat tu tichou cestu vevnitř ....
.)
Tak toto mi není příliš jasné, jestli správně čtu tu myšlenku, tak musím říct, že je vyjádřená nějak krkolomněji, než by se mi líbilo, zdá se mi, že by to chtělo víc popřemýšlet nad slovy, aby "seděla" - viz třeba poslední verš, tam je to asi nejmarkantnější...*
orientálne náboženstvá sú dnes in a viem, že ľudí fascinujú nielen svojou exotickosťou, ale aj filozofiou. Zaujímavý začiatok básne - priznanie hľadania tej naozajstnej pravdy -, ktorý trochu rušia gramatické rýmy (vkládal/žádal/dával), ale dá sa to opardónovať, veď hovoríš o procese, a to sú slovesá. V druhej časti prvotnú stavbu básne (dvojriadkové verše) nabúravaš a prechádzaš na štvorveršie... Koniec básne aj pre mňa trochu záhadný, akoby nedokončená výpoveď...
Nezlob se, nemesis, ale ty rýmy mi připadají hrozné. A obsah mi celkem nic neříká.