Nad propastí

Ruce Ti páchnou zdechlinou vlastní morálky. Stojíš nad propastí vlastního já, odrazem je Ti hnus. Točí se Ti hlava a nevíš, z čeho je Ti víc na zvracení - jestli ze závratné výšky, nebo ze zvrácené osobnosti. A věř mi, že vzdálená oblaka Ti neporadí. Jsi sám v zemi, které ses už odmala bál. Splnila se Tvá noční můra a já jsem její kazatel. Vím, že to víš. Srdce Ti tepe v rytmu strachu. Cítím, jak Ti srdce pospíchá ze srdce dál do žil. Neobvyklá rychlost? Zvykej si. Dnes večer nehodlám zpomalit.