Tetinka V.

Trvalo hodnou chvíli, než napjaté ticho rozčísnul hlásek malé Klaudie: „Tetinko,“ artikulovala soustředěně, jako by jazýčkem v puse rovnala další písmenka na správné místo a patřičně důležitě se také tvářila, „a ty víš, že máme hrad?“

„Ne! Opravdický hrad s králem a královnou a princeznama???“ naoko nedůvěřivě předstírala tetinka velikánské překvapení. „Tomu nevěřím,“ zavrtěla hlavou a v mžiku na sebe přitáhla pozornost pěti párů doširoka rozevřených zorniček.

„Ano, máme, máme, tam!“ začaly se ostatní holčičky překřikovat jedna přes druhou a natahovat ruce s vystřenými ukazováčky každá jiným směrem, protože, pravda, skrze tlustou zeď nikdo nikam dobře nevidí. Zatím Klaudie sjela ze své židle jako blesk a pracně se vyškrábala tetince do klína, aby k sobě měly důvěrně blízko. Šlo přece o hrad a kde je hrad, tam je vždycky nějaké to tajemství.

„No, máme hrad. Ale král tam není, ani královna," pokračovala posmutněle Klaudie v započatém hovoru, když poznala, že vzbudila značnou míru tetinčina zájmu.  

"Je tam čert!" vykřikla Petruška a otřásla se strachy.

........