nanikomtoneni

lek
la
jsi
se
be
stře
da
je
dnem
po
u
ter
ku
li
bam
ma
dam
vam
ne
co
dob
re
ho
chcete?

šaliny jezdí všude tam
kde s něma cestují ti
kteří jim tak říkají
proto i v brně jezdí tramvaje
když dorazí zájezd z prahy
moje srdce
bije
mám to
do
rytmu
moje plíce
dýchá
a stejně
umírám
nežiju
naučila jsi mě kouřit a
stříkat sprejem po zdech
tak se v každé holce podepsat
donutila jsi mě spustit se dolů do tvé jeskyně
kde sis hrála jako dítě a kam pak
mohli už jen vybraní
nepomohla bys mi dokončit tu věc
která mě drží přikovaného na místě?
pomohla bys mi udělat mě šťastnějším?
a víš co
já bych tě prostě chtěl opíchat jako pomeranč
to ty jsi chtěla abych se vzdal šatů a stal se bohem
alespoň dočasně

mrtvé vepřové na pochodu tvými vnitřnostmi
se proměňuje v lázeň která oblažuje mé údy a
smysly se zbláznily šílím ze tvých žebírek ach bože
buď mi dnes vším kým jsem ti nikdy nemohl být
celá má existence je v tomto okamžiku postavena na mrtvých stehnech
a želatině ze tvých všeobjímajících otvorů

ty co stojíš a stříkáš na mou zeď
jsi tak tajemná a stojí mi za to se tě dotýkat konečky prstů
tvá šachovnice je moc horká a hořím prostou touhou protahovat se
tebou plný gelu a obalený střívkem ze snědených párků
tvým otvorem chtěl bych se vystříkat k životu
ve tvé děloze chtěl bych se postavit
chtěl bych se ti narodit
jak chápavá to žena
výjimka mezi příklady
slunce mezi hvězdami
perla v moři
žena mezi ženami

no tak jsem se trochu posral no
nejsem první ani poslední
chtěl jsem zkusit kam až můžu zajít
jestli dokážu že se i v noci rozední

každá jehla která mnou prošla
byla vždy pro ten okamžik ta konečná
snažil jsem se celou dobu přestat
ale k večeru nebyla by jsi ani ty ta statečná

a ježiši tak jsem prostě takový
komu na tom doopravdy záleží
nikdy jsem se nikomu nevnucoval
nebo jsem o tom alespoň nevěděl
a tak mi prostě odpusť že už nejsem jako dřív
že jsem nechal všechny své barevné sny uletět
každý kdo by byl v mém těle ty roky
nechal by je taky uletět

chtěl jsem se vyrovnat sám sobě
ve snaze zalíbit se všem
nikdy jsem neříkal pravdu a všechno
co jsem znal jsem si vymyslel

zatímco čas běžel pozpátku
poznal jsem že už s vámi nechci umírat
každá jehla měla být už napoprvé ta poslední
měl se najít někdo kdo mě měl zachytil za límec košile
vždy ještě před tím
než se rozední

a jestli to někomu někdy vadilo
měl přijít a říct mi to do očí
nikoho jsem se neprosil o dary
za které se musí zaplatit
kdybych jen mohl začít znovu
prostě bych nezačal
už bych se nenarodil
a všechno špatné co se na mě nabalilo
by neexistovalo ve spojení se mnou
protože kdo má šanci začít znovu
ten ji nepotřebuje
ti kteří by z celého srdce chtěli

ti si to jen nemohou
dovolit

tohle není naposled co se vidíme
řekl jsem si a potom jsem si prostě prostřelil spánek
tou vzduchovkou která na mě dnes ještě čeká na půdě
kamarádova domu a ono je to těžké
ale nakonec se zadaří

co to bylo za prskavky které se rozlétly okolo mrtvého mozku
kam kdo kdy s kým a došli jsme tam vůbec
zítra je taky den ten černý pro nikoho s nikým
vesměs pro mrtvé a téměř neživé
a až je tam uvidím
vyřídím všechny pozdravy všechny otázky
stačí jen zmáčknout kohoutek a
poté se dostat úzkou cestou k bohům
pro dvě nevyslovená přání
jsem se dnes znovu narodil