Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Nikdy jsem si nemyslel, že se dostanu i do takových problémů, které musím řešit.
Ale ono to tak vlastně v životě často chodí. Překážky, které člověk dosud nečekal, tak jsou náhle zde, a je třeba se jimi zabývat.
Po náhlém úmrtí mého otce, tak jsem pozval svou sestru do domu, kde se narodila, a o který pečoval hlavně otec, abychom drželi před jeho pohřbem žal.
Mám dvě sestry, ale ta co bydlí dál, tak té jsem nevolal.
Dorazila ta moje nejstarší sestra, a s ní i její manžel. Bydlí nedaleko na bytě. Vysvětlili mi, že držení smutku těsně před pohřbem, ta to už se prý nedělá. To prý bylo kdysi, dnes už na to není čas. Ostatně rozloučení s otcem prý proběhne po pohřbu, tam se sejde rodina, a tam si můžeme zavzpomínat. Neříkal jsem nic, neb když jsem viděl, jak se na můj návrh podle zachechotli, tak další připomínky mi přišly už zbytečné.
Pochopil jsem, že vztah mé starší sestry k zesnulému otci je jiný, než jaký ho mám já.
Znal jsem povahu své starší sestry už dostatečně, takže mě její přístup neměl až tak překvapit. A přece mi to nedalo, a chtěl jsem se pokusit ji vyzkoušet, zda přece jen neudělá jiné rozhodnutí. Snad jsem doufal, že se v ní probudí lidskost, smutek, soucit, ale kdepak, nic takového.
Mrzelo mě to, ale co jsem mohl dělat?
Zase si odjeli do svého bytu i se švagrem, a druhá sestra, která o otce v průběhu posledních měsíců jeho života se rovněž příliš nezajímala, tak tu jsem ani neoslovoval. Věděl jsem, že to nemá smysl, protože se od nás už dost odloučila, a žije si po svém, takže ani smrt vlastního otce pro ni moc neznamená.
Žal se mnou tedy sdílel soused, a s ním bylo možno si zavzpomínat i na jeho otce, který opustil tenhle svět před patnácti lety.
V den pohřbu sněžilo. Po něm následovala trachtace. A po ní jsme se rozešli, aby rozloučení s jedním lidským životem bylo zase za námi.
Písmák