Vinohrady, vinohrady, dobré vínko dáváte...

Večer jsi usnul
a zdály se Ti tak krásné
kouzelné sny
že ses už nechtěl probudit

nikdo na to nemá
nikdo nemá
na to
mít Ti to za zlé

ustala bolest
a duše si oddychla
v objetí hřejivých rukou
spravedlivých

znavenému tělu
po namáhavé práci
ve vinohradě
dostalo se úlevy
ach, tolik zasloužené

a moudrý duch
vychovaný přísnou rukou maminky
a hýčkaný něžnými
slovy milované ženy
(mojí babičky
- vzpomínám na ni
na její úsměv
laskavý tak akorát
jako vůně mléka
s medem)

vidím Tě, jak hubenou rukou
v košili z flanelu
-jak ta jen voní postřikem-
hladíš
zlatý rám fotografie novomanželů
nad postelí v ložnici

odcházíš

dokořán otevřeným oknem
a z té nejvyšší větve
trháš poslední voňavou
meruňku