Sokrates

Viděl jsem Sokrata, jak hraje za bůry

ruletu, mariáš a potom automaty,

někdy se vyptával s příchutí drezůry,

zda nechci panáka, než projdu mezi vraty

a zmizím do davu, oslepen lampami,

tak jako každý žák, když přijde jeho chvíle

uprchnout za Dobrem, co chlastá nad námi

se špetkou radosti, většinou provinile.

Ani se nedivím, chudáku Sokrate,

když je tak bezbřehé v pár locích bolehlavu,

na vousech zapění, pak ho hned hledáte,

vždyť není skutečné, ztrácí se kdesi v davu,

s firemním tuplákem a trochou polévky,

než se nám prosákne hluboko do cévky.