Hledání

Naslouchal jsem ti
když jsi ztracena v čase milování zapomněla na sebe
a znělo to z tvé výšky 
znělo to jako, ať žije Stalin
jako volání z prvního máje
tolik v tom bylo strachu a rozkoše
jež jedna sousedí v druhé
a světlo onoho okamžiku bez cest, které hrozilo zalknouti nás stíny 
vrhlo krajinu na dno pokoje 
v ní řeky, vítr, hlína a nebe
nesoucí ptáky kamsi nad křídla 
i žlutý prach Van Gogha na rtech ženců 
jímž my se objímáme, až za barvy jaké jsme schopni vidět
vločky tančící na špičkách jako primabaleríny
spojeny tichem do šedi tohoto odpoledne 
po vteřinu pódia tváří obrácených k nebi 
jsou věčností, jež jako jediná zůstává i poté co pohlédneme k zemi
do psích stop a na ztracené klíče, které tak prokázaly zbytečnost toho
co je třeba odemykat a naopak
a tak i já 
jen zavřel jsem oči 
a hledal se