Říkal si: „Mám Tě rád“

Bloudím nocí a tmou, nemohu na Tebe zapomenout

Ne, já neodcházím, je se ve svých iluzích ztrácím

Zůstávám tak sama, samotná, jen s nadějí „Někoho milovat, toť touha má“

 

Vzpomínám na prožitky a krásné chvíle, stále si opakuji „Nemělo to cenu, cíle?“

Krásná slova plná nadějí zazněla, však v hlubinách zapomnění se ocitla

Snažím se zoufale opakovat: „Říkal si, mám Tě rád“

 

Smysly mě klamají a za nos tahají

Proč zrovna já, toť se stále ptám, jenže odpověď nikdy nepoznám

Říkám si: „život je pes“

a on mi odpoví: „To jsi zjistila až dnes???“

 

Ironické, smutné, já vím, ale pravdě se odporovat neodvážím

Kráčím životem a světem tolik let, nemoci si lásku a přátelství nacházet

Všichni slibují nádherné prožitky, věčná přátelství, ale nikdo z nich to nesplnil.

Krutost a manipulace světem vládnou,

nedávají lásce a souznění šanci žádnou.

 

Nebaví mě jen čekat a ptát se, trpět, brečet a stále nemoci odpoutat se

Proč je krásné s někým být,

když Vám to nikdo bez zaplacení nedovolí?

Proč je krásné mít někoho stálého,

když všichni jednou umřem a hotovo?

Snažím se zoufale opakovat: „Říkal si, mám Tě rád“

 

Nejvíc mi scházíš, když se sama někde nacházím

Vždyť na co je život, když ne užívat si s někým, pohrávat a lhát?

Já chci také milovat a smát se,

jezdit krásným autem a neptát se

Proč, proč, za co a jak,

bylo důvodem, že neměl jsi mě rád?

Chci také mít šťastnou rodinu ve velkém domě a vědět,

že to všechno je jen pro mě.

 

Mám také své sny a přání, realita mi v tom však brání

A zbyla mi jen vzpomínka, říkal si: „Mám Tě rád“

Ale nejhorší je to v mých snech,

pokud není úniku kam a kde

Ale chápu, je to vina má,

neměla jsem to tak vážně brát…

---