Sním

Snad jednou přijde den, kdy budou jen mně patřit slova „Lásko má“,

snad jednou přijde den, kdy budu moc snít zas a znova napořád.

Snad jednou zavřu oči a ucítím pohlazení něčí dlaně,

snad jednou budu vědět co je a jaká láska má být.

Zatím jen úsměv falešný

a v srdci hluboký žal pevný.

Proč na světě být a svůj život žít?,

když láska obchází krokem mílovým?

Nudné, šedivé dny míjejí

a já stále nesmím snít.

Ale doufám, jen naděje mi zbývá,

vždyť změna život je.

Navždy to tak nesmí být,

to mi život nedovolí…