Když čítám ve starých zdech...

Když čítám ve starých zdech,

když Tě vidím ve svých snech,

nemůžu se zbavit myšlenky,

že Ty a já jsme si souzeni.

Dál tak naslouchám tomu hlasu a nemůžu věřit,

že je to opravdu to, po čem pasu.

Zamýšlím se a oknem dívám se ven,

ptáci zpívají a je nádherný den.

Oh, jak můžu být tak naivní

a věřit, že Ty a já jsme téměř stejní.

Šelest stromů je jak šepot,

zdůrazňující mi: „Je mnoho metod“.

Já ale nechci být tak umělá,

vždyť láska, ta je věčná a neměnná…