Jak se to jen mohlo stát?

Jak se to jen mohlo stát?,

jak se můžeš vůbec ptát?

Stojíš tu přede mnou, nucenou k odsunu,

zda-li si tohle přesvědčení do mysli vsunu?

Kde bereš všechnu tu svou jsoucnost,

že odhodím veškerou svou soudnost?

Musí to být těžké, vím,

ale proč mi stále nevěříš, nepochopím.

Jako je voda záchranou pro žíznivé,

stejně tak Ti chci být družkou, pro dny všední i nepříznivé.

Dávám Ti ruku svou,

ale odmítám zapomenout.

Jen se klidně ptej, zda tohle byl plán,

to se nikdy nedovíš, neboť už je pohlcen v temnotách…