Tak jsem tu, stojím před Tebou...

Tak jsem tu, stojím před Tebou,

žádám o šanci nebýt už osobou samotnou.

Na tváři lehký smích, v srdci hluboký žal,

co když Ty už o mně nechceš slyšet dál?

 

Prosím, dej mi odpověď,

nemůžu už déle čekat a svou duši trápit mimoděk.

Prosím, buď takový jako vždy,

nesnaž se být vážný, přísný a bez slitování.

 

Každému slovu budu naslouchat jako nikdy, přísahám,

jen mě tu nenechávej samotnou v beznaději stát.

Dej mi ruku, pohlaď mě tak,

jako bys opravdu taky chtěl říct: „Mám Tě rád!“

 

Nepoužívej fráze o lásce,

když já jsem ta, která Ti ji přináší na stříbrném podnose.

Nevzpomínej ony křivdy,

o kterých jsi tvrdil, že jsou navždy zapomenuty.

 

Nemůžeš po mně chtít přesně vědět dobu,

kdy mé srdce a duše nechtěli být bez Tebe už ani na minutu.

Protože z Tvého výrazu vidím,

že to všechno bylo jen marným snažením...

---