Stačí jednou klopýtnout...

Stačí jednou klopýtnout,

stačí jednou vzpomenout.

Už je to tak dávno,

přáli jsme si být jedno tělo.

Vítr hrál si s mými vlasy,

Tvá tvář mi byla tak vlastní.

Neskutečně moc

přála jsem si mít tu „moc“.

Moc zachovat tento okamžik,

aby nezanikl ve spleti chvil.

Osud mě však odmítnul,

nechal napospas temným snům.

Každou noc se budím,

se strachem v očích a neskutečným vzezřením.

Prosím, osude, nestůj proti mně,

dejme se vstříc životu společně...