Travnatá zeleň v nezkrotné přírodě...

Travnatá zeleň v nezkrotné přírodě,

travnatá zeleň uprostřed aleje,

nic z toho nemůže vyrovnat se barvě Tvých očí,

když za svitu měsíce promění se v pohled kočičí.

Zelená je barva klidu, harmonie,

nyní však i toho, co mě spaluje.

Hluboká, až se v ní utápím,

mocná, že veškerou svou sílu ztrácím.

Bez ní žít v Tvých očích byl by pro mě trest,

neskutečně krutý a volající do nebes.

Prosím, neodvracej zrak,

zadívej se na mě a nech vše tak.

Travnatá zeleň v nezkrotné přírodě,

travnatá zeleň uprostřed aleje,

teď jsem v ní našla své místo,

chci být s Tebou do doby, než je zavřeš najisto...