Zase lžeš, lžeš mi stále...

Zase lžeš, lžeš mi stále,

stalo se to nudným bienále.

Nezkoušej na mě triky své,

už nejsem hloupá jako noci té.

Lžeš mi pořád, lhal jsi mi vždy,

skláníš se pod tíhou svědomí.

Je to chyba, je to ctnost,

to si rozsuď sám a za mnou s tím nechoď.

Budeš mi lhát, lhal jsi mi už poprvé,

ale nevzdávám se víry v napravení Tvé.

Já budu plakat a Ty se smát,

nebude to ale napořád.

Nakonec uvidím svou pravou tezi,

a Ty zůstaneš navždy tam někde „mezi“…