Někdy tak sním...

Někdy tak sním,

co by bylo, kdybych žila v jiné době, někdy dřív.

Ta představa mě moc láká,

pro její uskutečnění bych hodně obětovala.

 

Žít na panství na venkově,

v poklidu bdít a věnovat se četbě.

Být obdivována idolem svého srdce,

být pozvána na ples, odjet v jeho drožce.

 

Ve víru tanců společných,

ani na chvíli nezaváhat, že náš slib je věčný.

Cudně se držet za ruce u řeky,

na koni prohánět se všemi lesy.

 

Přijímat květiny každý den

a jíst sněhové pusinky, jen obden.

Navštěvovat kostel s vírou v srdci,

že se co nevidět vysloví a budeme jen svoji.

 

Hrát na fortepiano a zpívat,

uznávat královnu a na špatné počasí spílat.

Procházet se kilometry po přírodě,

a být vděčná, že žiji v téhle době.

 

Z kostela vycházet v bílé róbě,

za zvuku zvonů a s mým mužem samozřejmě.

A nepřemýšlet co by bylo,

kdybych žila jinde a o pár století mimo...

---