Marně bojuji den co den...

Marně bojuji den co den,

s utrpením, které mě svazuje jen.

Boj se započal dávno,

to jsem byla ještě děvčátko.

 

Boj o zájem, lásku, pozornost

o náklonnost a slib až na věčnost.

Být pro někoho nepostradatelná,

milovaná a navždy stejná.

 

Možná se mám ptát, kde chybu dělám,

co špatně říkám a kdy se špatně tvářím.

Na koho se špatně upínám,

jak svou lásku špatně prožívám.

 

Mám si nadávat: „Ty hloupá!“,

ale vždyť to už dávno dělám.

Napadá mě však ještě jedna možnost,

velmi strašná, ale vypovídající skutečnost.

 

Osud tomu chtěl,

já jen loutkou jsem.

Velmi mne to trápí, zaživa umírám,

ruce spínám k nebi a prosívám...

---