Píšu jako nikdy předtím...

Píšu jako nikdy předtím,

jsi mou inspirací, jsi mým vším.

Slova mi už pro vyjádření nestačí,

je jich málo, chtělo by to projekci.

Projekci myšlenek a pocitů,

představ a dalších plánů.

Zobrazovala by co nemám odvahu říct,

na co se necítím a co mi hrůzu nahání.

Možná by pak bylo méně otázek,

nevyřčených obav a polopravd bez vytáček.

Možná by pak nastal konec,

věděl bys vše a zazvonil by zvonec.

Slovo má nesmírnou moc,

člověk se zaváže a plní sliby i přes noc.

Však co já slíbím, napíšu, myslím,

to vždy a za jakákoliv podmínek splním...