Sedávám u okna přemýšlím...

Sedávám u okna přemýšlím,

zda mi svět svou podstatu vysloví.

Je tajemný a krásný,

je vzácný a přece se stává všedním.

Můžu spoléhat na zkušenosti?,

své nebo z vyplynutosti?

Dívám se do mraků a brečím,

může být vůbec něco záhadnějším?

Láska bolí, štěstí je vrtkavé,

může být vůbec něco krásnější neměnné?

Krůpěje potu kanou mi z čela,

nevyznám se v tom trochu a ani zcela...