Srdce se mi svírá, ruce chvějí...

Srdce se mi svírá, ruce chvějí,

vážně je to to, co jsme chtěli?

Nebo se jen má mysl mýlí

a nějak jsme na sebe prostě zbyli?

Oči se mi klíží, zuby drkotají,

vždyť to mělo být tak spalující.

Nebo se jen můj úsudek zmýlil

a nějak jsem se stala zajatcem chvil?

Hlava se mi motá, vůbec nechápu,

nemá to být náhodou naopak, hošánku?

Nebo je to jen mylná představa

a takhle se to nějak sem tam odehrává?

Pletou se mi slova, přestávám vnímat,

nemůže to takhle přece vždy končívat.

Nebo jsem vždy žila ve velké mýlce

a tohle má být mé dosáhnutí cíle?...