Nemůže to pořád být jen tak...

Nemůže to pořád být jen tak,

mlha se odpařuje a vše jde dál.

Pochmurné zdá se to,

raději opar jak řešeto.

Tak chladno, tak vlhko,

tak nepříjemně a smutno.

Ani lísteček se nepohne,

ani trocha naděje nesvitne.

Chci odejít a dát se jiným směrem,

chci Tě následovat jako věrná otrokyně.

Jakmile to tady začne opadávat,

nebude to možné zopakovat.

Snaž se proklestit mi cestu životem,

zahřát dlaně a vzít mě do náruče.

Je tady tak hrozné ticho,

až se bojím pomyslet z čeho…