V dálkách, kde ztrácí se zem...

V dálkách, kde ztrácí se zem, splývá s nebem a stoupá,

tam navždy budu na Tebe čekat, tak věrná a hloupá.

V nekonečnu, kde vše se jeví marné, nemožné a bolestné,

tak bezútěšné je trápení mé, svou délkou až smrtelné.

V momentu chvil, kdy onen způsob náklonnosti už není čím byl,

tak moc jsem sražená na kolenou, jak už vůbec necítím touhu Tvou.

„A proč to vše?“ můžeš se ptát,

já Ti však odpověď nemohu dát.

Jen mé srdce zná to tajemství,

skryté v úsměvech a náznacích…