Odpustit

Večer padá dolů z ulic
stoupá kolem moře tmy
obrací se rub dne na líc  
je i není jako my.

Pohřeb byl dnes sněhu venku 
kněz za zimu modlil se
odpusť mrazu rudou rtěnku
březen ženy ve hlase. 

A taky prý, že tento svět 
se pánu Bohu nepoved
že by měly naše stíny  
být přibity hřeby viny.

Nezbývá než odpustit si
ty mě plamen
tobě svíci. 

A v nebi jež shoří ránem 
mít pak ptáky za anděly
z času zimy slabí vstanem 
a dosáhnem k sobě těly.