0tisk

Otisk

Seděl v koutě starý kmet,

v jeho očích zrcadlil se svět.

Věk prožítý již skoro celý měl,

však pobýt ještě chvíli chtěl.

V kráse jeho staré tváře,

odrážel se svit slunce záře.

Miloval život který prožil,

sic mnoho útrap zažil.

Stařec ulehl na své lože,

těžko se mu dýchá, Bože!

Zakrátko skončí jeho bytí,

na nebi již hvězdy svítí.

Pří rozbřesku tělo prázdné leží,

duši starce již anděl střeží.