Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seŠpalíček hrůz
Autor
KalifX
Moje kamarádka se mně svěřila s příběhem, který přímo souvisí s jejím nepřekonatelným strachem z pavouků. Kdysi dávno, před spaním, ona a její setra obhlížely pokoj (tak jako to dělaly vždy) u své babičky, jestli tam náhodou není pavouk. A byl! Hned vedle postele. Má kamarádka prohlásila, že prostě nepůjde spát, dokud tam bude pavouk přebývat. Tak se odvážná sestra jala k činu a po chvíli váhání umlátila pavouka tím jediným, co měla momentálně k dispozici - Špalíčkem pohádek. A já se nemohl ubránit absurdním představám a především si nevzpomenout na svého oblíbence - Františka Hrubína. Takže v podobném tempu jako sám Mistr (snad) vám chci veršovánku na toto téma dát...
Na podlaze sedí a přemýšlí o noční práci
sentimentální moták z pavučin si smolí
na té podlaze je malý, skoro se tam ztrácí
je v pohodě, netuše, že dnes večer ho to skolí
Je přece pavouk a tak se prostě cítí jako King
protože je spousta lidí, kteří se ho strašně bojí
jenže fakt netuší, že dneska večer Bum Bác Bing!
a už ho pavoučice plačky do rubáše strojí
Každý konec má samozřejmě vždycky svoje jméno
ovšem ten jeho má i velmi hmatatelný tvar
dvě křehké dívky, které mají lecos společného
v tento hrůzný večer budou znamenati jeho zmar
Tok jeho myšlenek, stejně jako nasoukané nítě
byl přetržen už navěky a zbývá jenom tma
protože jak tuší dospělí a ví každé malé dítě
Špalíček pohádek rozetne ho na pavoučky dva
Tak v pláči pavoučice rovná pavoučátka k hrobu
ta scéna okem diváka je vážně srdceryvná dost
a když slzíce na rakev každý hodí si svou hroudu
už je to sichr - tenhle pavouk prostě nemá budoucnost
A jaké ponaučení z toho, děti, plyne?
Pro Nikolu, sestru, pavouka a pozůstalé?
Že každý prostě jednou bídně zhyne
a že po dopadu Špalíčku nikdo živý nezůstane