Hostinský a host

Je desátého dubna,
hostinskému už je vše putna.
Do hospody vchází host
co rád by se dočkal velkých poct.

Modré oči, vlasy hnědé,
host k pípě si to žene.
V ruce brigadýrka a na ní hnáty,
radost a štěstí pociťuje velké ztráty.

Hostinského svírá strach,
poznal že host je vrah.
Svastika mu visí na ramenou,
co stojí za hostovou změnou?

Host už se tiše blíží
myšlenka hostinského tíží,
"Chce mě zničit, chce mě zabít?
Pušku měl sem raději nabít."

Host už pusu otevírá,
žaludek hostinskému se svírá.
"I ty svině, pomáhati jim budeš?" host praví
Hostinský má strach o své zdraví.

V hostinském se cosi zlomí,
strach k tomu se mu tlumí.

"Špíny - nácků, bylo dost,
hubu máš hnusnou jako drozd,
táhni zpátky do Berlína,
všechno je to vaše vina!"

Host už vytahuje lůgr,
hostinský zas chystá bugr.
Bere sklenku a tou mrskne,
náckovi z toho jen hlava praskne.

Omráčený leží na podlaze,
hostinský vrátil mu to draze.
Na podlaze vidí jeho zbraň,
tasí, střílí a pak řekne "Tvoje daň..."