Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seČaj o páté
Autor
jimmyhayek
Plavala tmou. Dýchala hluboce v pravidelném rytmu, jakékoliv zvolnění ji potápělo do hlubin pokoje. Sednout si do křesla bylo obtížnější než si lehnout na dno moře.
Z okna zacítila vůni nočního Brna. Žhnulo jako rozpálené uhlíky v kotli. Čas přestal existovat. Ticho šumělo očekáváním.
Stále před košatým lustrem a se zaujetím sledovala jemné obrysy tisíců mihotajících se sklíček. Snad ve větru, ač sama žádný necítila.
Sklíčka zacinkala a probouzející se lustr rozzářil pokoj. Ó, jaká to nádhera. Chtěla jej pohladit a uchovat si tuto chvíli. Sotva se však dotkla, zřítil se k zemi a uhasl. Lustr však nepřestával svítit dál.
2 názory
Překvapuje mě, že se mi to dost líbí. Takový trochu abstraktní text, přijde mi. To obvykle do mého vkusu nezapadá. Vzhledem k té abstraktnosti a nepatrné délce textu by stálo za to odstranit překlepy (Stále před košatým lustrem... má tam být STÁLA ?) a nepřesnosti (zbytečné opakování slova Lustr v poslední větě).