Ne

A tak jsem poprvé řekl ne
všemu co nevede ve směru světla 
tomu co je malou nocí, ale ve svém šeru ji z podobnosti nazýváme stín 
těm, jež nestojí větru za to, aby je roztočil rukama ve vlasech
jim kdož jen vstupují mezi nás a pokládají za doteky 
tmy, jimiž jsou zhasínáni     
a přitom rozhodnout se
kde začít cestu
komu otevřít klec
a zlomit kruh, kterým nás mají 
je úplný začátek 
nemít vinu na přítomném, které jako jediné skutečně máme
jak milovat protože jenom v lásce a smrti jsme opravdu živí 
a namísto toho abychom se jako rorýsi setkali se zemí až na konec
bojíme se jen vzlétnout k sobě  
zapomenout tak na strach a smířit se 
že není nás než na dvě hrsti popela již teď, když večer ubývá co vidět   
že ta pravá loď je z hvězd 
a bolestí jen to, čím se dovídáš, že vědět   
je vlastně tajemství 
třeba to proč ženy mají pod očima linky jako horničtí učni  
kdo zhasíná v zrcadlech odraz Měsíce 
a když vlastně nejsem rybou
její kostí si spínáš ráno kadeř se šíjí a nevíš
kdo vlastně jsem?