Darkness

   Jako každé ráno jsem zapnula svůj notebook. Protože se zapíná celkem pomalu, přistoupila jsem k oknu a začala netrpělivě bubnovat prsty do parapetu.

   Konečně je tu známý zvuk oznamující možnost přihlášení k uživatelskému účtu. Posadila jsem se na postel. Rychle zadávám heslo a poté ihned zapínám nepatrnou ikonku hry.

   Bezmyšlenkovitě zadávám přihlašovací jméno. Poté heslo. Konečně. Můj virtuální svět. Ještě tu nejsem ani pár vteřin, ale téměř okamžitě mi bliká kolonka s novou zprávou. Jen tak pro jistotu mrknu na jméno odesílatele. White Dark. Kdo jiný. Poslední dobou si píšeme každý den. Ale většinou vstávám včas. Dneska to byla výjimka.

 

   White Dark: Ahoj Darknessko :)

   Darkness: Ahojky Darku :) Jak se máš?

   White Dark: Já..? Dobře :) Ikdyž jak se to vezme :/ A co ty? Jaktože jdeš pozdě? :D

   Darkness: Ale copak se děje? :( U mě to je poslední dobou strašně špatný... No jo, jdu pozdě :D Zaspala jsem.

   White Dark: Jo, tak slečinka zaspala? :D Zase jsi byla do půlnoci venku, viď :D ;)

   Darkness: Nene... :D Jenom do půl jedenáctý! :P Ale dost kecání...Dáme duel?

   White Dark: Jak si přejete, moje princezno ;)

 

   Označení "moje princezno" se mi z nějakého důvodu začalo líbit. Ale že bych k tomu měla nějaký důvod? Ne, to určitě ne. Anebo možná ano.

   Po duelu se Dark zase začal vyptávat.

 

   White Dark: Když jsi říkala, že je to u tebe špatný...Co se děje?

   Darkness: Neměj starost, Darku. Hádám se s mámou. Poslední dobou začala zase kouřit marihuanu...

 

   Dobrá, moje máma hulí trávu. To ale neznamená, že musím i já! Já... se s ní skoro nevídám. Nepotřebuju ji. Ona se se mnou nebaví, tak tedy proč bych se o to měla snažit já? Nikdy. Svoují matku jsem zavrhla už jako malá. Proč by se to tedy teď, v mých 17-ti letech, mělo změnit?

   A pak je tu druhá věc. Moji přátelé. No, teda "přátelé". Mým jediným přítelem, kterému doopravdy věřím ,je totiž White Dark...

 

   White Dark: To bude dobrý, Darknessko... U nás to teď taky není dobrý... Budeme se stěhovat :/

   Darkness: Aha...no to jsou problémy... :/ Hele...můžu tě o něco poprosit?

   White Dark: Ty? O cokoliv :)

   Darkness: Pošli mi prosím tvoji fotku...

   White Dark: Tak chvilinku vydrž, beruško...

 

   Za chvíli se jí na obrazovce objevila fotografie 19ti letého kluka, hnědovlasého. Temně hnědé oči pronikaly i skrz monitor. Dokonalý úsměv doplňoval popisek pod fotkou - "Jenom pro Darknessku!" V tu chvíli jsem si uvědomila, že jsem se do něj zamilovala...

 

 

 

Pozn. autorky: Budu postupně doplňovat další "kapitoly" ;)

---