Tak jsem vám dnes zachránila Ježíše

Jdeme nočním hřbitovem uctít vzpomínkou a plamínkem světla zemřelé, k centrálnímu oltáři, jemuž dominuje velmi staré dřevěné zpodobnění Ježíše na kříži.
Už z dálky je vidět, že plameny svíček se v levé části oltáře vymkly kontrole. Umělé kalichy a vosk se slily se do jedné slizké, agresivně hořlavé, toxicky páchnoucí, hmoty. Kdosi vedle mě vyřkl, při pohledu na tu scénu, "to není dobré znamení", a jal se probírat seznam svých mobilních čísel, ve snaze upozornit hasiče.
Zatímco já jsem shledala, že na zemi je spousta kamínků. Hledala jsem cosi, čím je nabrat do většího množství.
Za objektem oltáře ležela lopata, jako by ji tam někdo připravil. Nabírala jsem kamínky a sypala je na tu hmotu, která se jen nerada vzdávala své pozice.
Po zasypání bylo potřeba kamínky zalít vodou, která by uhasila dusící se žár. Když už jsem se chystala vzít ji květinám z vázy vedle, ozval se jakýsi člověk, sledující celou scénu, že u vody stojí, a přinesl láhev.
Než můj doprovod našel číslo na hasiče, bylo po požáru.
A tak jsem vám dnes, o dušičkách, léta Páně 2010, dne 2. listopadu, zachránila Ježíše!

Už vidím ty vaše kyselý ksichty!
Ale kdo ví - koho, a před čím, jsem tak pohotově a chladnokrevně zachránila.