Když člověk na cíl nedosáhne

děkuji za otevřenost :)

než psychologické mi to připadne nábožensko ideologické, budiž však

možná by se hodilo tam někde hodit předěl, rozhodnutí se tu zdá být náhlé, ale v jedné nudli trochu zapadá - vypadá to pak jako protiřečná kupa místo revoluce (navrhuji odřádek za rozsudkem)

jazyk je... civilní, tam nelze nic namítat, ovšem, těžko chválit, rytmus je udýchaný jak ho čtu já, někdo jiný ho pro krátkost řádků bude mít plný odmlk

téma útrpné, ovšem za vynechání emocí, soustředíš se na pohyb, to může být osvěžující, ale šance na vtažení čtenáře se tenčí, chvílemi je to trochu redundantní (civilní jazyk si rozumí se stručností, zdá se mi)

líbí se mi detail se "zavřením očí pro jistotu"

//ah, všimnul jsem si titulu - ten to trochu zamotává, totiž začátek působí jako reakce na nějaký druh násilí, než na zklamání; ale posouvá to do psychologičtější roviny-) pak musím říci, že je to zajímavá... a zvláštně probíhající reakce, která končí jedním ze dvou normálních způsobů jak jednat(kritika je napsaná tak, jak mne napadalo a jak jsem četl dílo, zmatenost vyhrazena)