Lesy nikoho

 Zakořenil Svět do Stromobce 

 Vypotil mezi kmeny psochu 

 štkací více než věčnost v kobce 

 trhající vše v rovnou plochu 

 Roztekla se už spousta doby 

 temnovlády psoplaskulptury 

 Stromobčané poznali hroby 

 a přeživší ponuré chmury 

 Odolává kůra psoplastu 

 slévající se do paformy 

 protékající kolem chrástu 

 Psochy si balí své patorny 

 Zachvějí Stromobce kořeny 

 Vytřesou svět ze svých vlasů 

 Zahubí přisáté nečleny 

 Naleznou Stromobčané Spásu