Jeden mstivý chrt ... Zajícova smrt

Běží zajíc po lese,

práší se mu za ocasem.

Že už to prý nesnese,

vykřikuje hřmotným hlasem.

Ze zadku si broky klepe,

ošetřuje střelné rány.

Krev mu v žilách zlostí tepe,

na odplatu splétá plány.

Skrytý v plášti letní noci,

houštinami prodírá se.

Mozek zatemněný moci,

člověk v něm nevyzná se.

Pod oknem se přikrčuje,

něco skrývá za kožichem.

Copak asi on tam kuje?

Cosi skřípe nočním tichem.

Zcela soustředěný na svou misi,

zahajuje mstivou akci.

Ve vzduchu pachuť nafty visí,

hajnému uděluje lekci.

Ve víru noci zajíc křepčí,

kanystrem zběsile cuká.

Nedráždit ho bude lepší,

když tlapkou o mech ťuká.

Rychlý pohyb levé pracky,

zkázonosnou sirkou škrtá.

S lehkostí jí hází mezi klacky,

hájovna v mžiku chytá.

Hoří dům a hoří les,

zajíc zdrhá z místa činu.

Zachránil se jenom pes,

ušák cítí mírnou vinu.

Jak nám stará pravda říká,

Boží mlýny stále melou.

Na zemi se zajíc smýká,

skoro věčnost celou.

Přeživší pes, přátelé,

rozzlobil se na zajíce.

Do minuty necelé,

zakous se mu do zadnice.

V agónii zajíc pošel,

pes byl krajským hrdinou.

Nový domov rychle našel,

obklopen milující rodinou.

Závěrem mi ještě dovolte

vám drobnost poradit.

Cestu pomsty nevolte,

nemusí se to vyplatit!!