... s pocitem marnosti

V šedi noci s pocitem marnosti,

uvědomuji si své nevšední slabosti,

kdy smáčí slza mé řasy s pocitem něžnosti,

že aspoň ona je v mé bezpečné blízkosti,

Avšak s bolestí kreslím tíživé obrazy,

kde výjevem jsou mé osudové nárazy,

které i přes chladnou netečnost,

tvoří mou jedinou společnost.

V dlani místo štětce držím své srdce,

co velmi slabě udává mé další tahy,

a i kdybych snad chtěla kreslit prudce,

marnost zahalí mě opět záhy.

Ona vždy zničí mé smělé plány.

Se vzpomínkou na budoucnost,

plane ve mně známá vroucnost,

a za zavřenými víčky vidím štěstí,

co si ke mně cestu klestí,

a už je u mě, už mě vítá,

ale už je pozdě, opět svítá...

 

 

 

 

 

 

---