Bez názvu 184

BEZ NÁZVU 184

Stařec s čápem kráčejí ulicí
a vypadá to spíš jak tanec
Děda bez obličeje
s pláštěm plným vichru
a jeho pomatený čáp
Jsou přáteli už sto let
Čáp schovává pod křídlem kapesní hodinky na řetízku
a občas se na ně dívá
tikají
Stařec zas žvýká v ústech doutník a kousky vyplivuje
po větru
Nikdo z nich nehovoří
Jen když míjí okno, které bdí,
sáhne stařec do kapsy, zastaví se,
a položí na zem kvákající ústo
Čáp potom odběhne o kus dál a propíchne pneumatiky
kolemjdoucímu tanku
zachechtá se
dědek omládne o jeden rok
a jdou dál
opěvováni sykotem vydechujících kol
Každá lucerna
pod níž kmet smekne klobouk
          zaváhá, zmlkne
a uvadá až na zem
Aby o ni opozdilý hospodec zakopl
au

A na konci vezme čáp do zobáku starorozeně
a odnese ho
          na hraní rodičům