3. Nepěkné zjištění.

   V noci jsem se převalila z jedné strany na druhou.  Proč jsem měla pořád špatný pocit jsem nepochopila do doby než jsem konečně přestala klimbat. Tady přestávala veškerí legrace. Probudit se vedle cizího chlapa, není příjemný začátek dne. Podle toho jak smrděl alkoholem si trochu spletl postel. Přelezla jsem ho a velice opatrně vzala batoh. 

   Byl to jediný můj majetek a tak se nedivte, že ho pořád tahám sebou. Když se mi podařilo proklouznout kolem mužů, dostala jsem se na chodbu. Pomalím krokem ještě trochu rozespalá jsem se vydala nahoru . 
   V polovině cesty jsem se, ale musela schovat. Dva muži co šli po chodbě se bavili o věcech, které jsem asi neměla slyšet. 
   “Šéf. Chce abychom se zbavili někoho z Povinnosti. Zase nám vzali pár chlapů na průzkumu.” zastavili se kousek ode mne. “Taky máme zjistit kdo pokazil tu akci s tím materiálem. Mělo to být pro naše lidi!”
    Přivřela jsem oči. Nášivky ukazovaly na Svobodu. Přitiskla jsem se víc ke zdi. Naštěstí byla docela tma v místech kde jsem stála. 
    “Celá operace tím padla a šéf se fakt zlobí.” Druhý chlap ze Svobody jen přikyvoval jako by neměl svůj názor. Poté zmizeli v hlubinách bunkru. 
    Po nějaké době jsem se odvážila vystrčit nos.  
    *To nebyli bandité! Proboha. Já to ukradla frakci.* potichu jsem se plížila od místa kde před chvíli stáli muži. Nasadila jsem si kšiltovku.  
    
    V místě kde byla “hospoda”, moc lidí nebylo. Poznala jsem Jirčenka. Seděl u stolu sám a popíjel pivo. Když mě zahlédl zamával rukou a pozval mě ke stolu. 
   “Vypadáš bledě kočko. Hej Brinzo dej tady mladé pivo.” otočil se na hostinského Jirčenko. Potom se zase otočil ke mně. “Co se stalo kuře?”
  “Já jen, měl jsi někdy v Zóně problém?” 
   Prskl málem smíchy. “Holka tady má každý problém. Svoboda bojuje s Povinností a naopak. Ostatní se taky nenávidí navzájem.” zavrtěl hlavou. “Z koho máš strach? Udělal ti někdo něco?” 
   Zavrtěla jsem hlavou. “Asi mám problém. Pokud mluvili o mě …” 
   Jirčenko se podrbal na hlavě a povzdychl si. “Ty zásoby, že? Nebyli to bandité” kousnul se do rtu a nahnul se blíže k ní. “Kdo po tobě jde štěně?” 
   Moje oči se rozhlédly. “Svoboda.” bylo to tak tiché a přesto se pár Stalkerů otočilo jako by to slyšelo. 
   Můj “teď“ nejlepší kamarád si povzdychl. “Tohle je, ale kurva velkej problém. To nevím jak vyřešíme.”