Vyhnání

Z míst nejvyšších pád do osidel smrtelnosti... 

Z nebe čistého anděl spadl

za hříchy své na zem vyhnán.

Křídla jeho zlomená se potácela,

slzami jeho tvář byla zkrápěna.

 

Hříchem největším marnivost byla,

to jen egu nechtěl poručit,

proto slova varovná se naplnila.

 

Beze strachu bez rozmyslu,

to lehkovážnost svádí,

nedomyslel budoucnosti,

sny jeho se rozplynuly.

 

„To ona, matka všech příčin,

vyhnala mě za malý přečin…

Ve jménu krásy ve jménu slasti,

dopřál jsem si tak málo,

jen trochu radosti…“

---