Zrcadlo, zrcadlo

Stojím a koukám

do těch rudých očí.

Otvírám ústa,

ta jen tiše mlčí.

 

Stojí a kouká,

ta žena naproti.

Pohublá ve tváři,

kosti jen rachotí.

 

Já na ni hledím

ona zas na mě,

pak sklenku vína

pozvedá hravě.

 

Jeden lok, druhý

a ty oči náhle,

ve mně se topí,

že ona zná mě.

 

Dotknu se jí,

dotknu se sebe.

Cítím tu kůži,

ruka mě zebe.

 

Přejedu dlaní

po jejím těle.

Zřejmě z těch doteků

se na mě směje.

 

Teď je nám dobře,

teď je nám hej.

V těch rudých očí…

čarodějnic rej.

 

 

---