Věrnost

Všechny časy
zimní múzy
odvály

Sedím sama před papírem
nahá v dešti, v povodních
rozpouštím se v kyselosti
v žáru sluncí poledních.

Každý den, minutu, vteřinu
doufám, že tisknu svou minulost
ale mačkám jen peřinu.
Alespoň na chvíli
spočinout v náručí
ve vlhkém vavřínu.

Alespoň na chvíli
vnímat lidské vůně
jakoby byly mé
jakoby mé šťávy pily
tím nevinným pudem
s hlavou v mém klíně.

A nesmát se
a nevěřit zároveň.
Mluvit pěti jazyky
a neříct nic.
Chci řvát,
mluvit zevnitř, z plných plic.

Chci zpívat v kolébce neřestí.
Ale mé rty jsou zašité
věrností.