Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seFejeton červencový, roku dvoutisícího třináctého
Autor
fanadam
Fejeton červencový, roku dvoutisícího třináctého
Onehdy se jakýsi zhůvěřilý moderátor Tony Linka žoviálně rozprostíral ve svém televizním pořadu. Zasvěceně klábosil o všemožných tématech a zkusil dokonce vysoukat i vtip. Ten vrcholil konstatováním japonského šéfa firmy u nás, že rozdíl mezi českým a japonským způsobem života vlastně neexistuje. Že Češi jsou jen líní. A moderátor se smál, málem až kolem celé hlavy. Když se dosmál, zůstal mu ve výrazu stále dost široký úsměv na to, aby se poznalo, že se nedávno vrátil zpoza Velké louže. I přízvuk tomu odpovídal.
Pozorujete někdy, že občas se v člověku vzedme jakási vlna národní hrdosti, vlastenectví, nebo jakéhosi neobvyklého sebevědomí? Nemyslím teď ty sportovně mistrovsky naladěné a skákající hurvínky na náměstích. Myslím okamžiky, kdy dostáváme góly od vlastních spoluobčanů a hrubě se nám to nelíbí.
A tak jsem si řekl. Kdepak se tady ten opožděný člověk takhle zjevil? Těsně porevoluční epocha mentorů a poučovatelů je přece už pryč! A jestlipak nám bude zase spílat jako ti předešlí navrátivší se a náhle zmoudřelí? Že máme špinavé boty, špinavá auta, krademe v obchoďácích, smrdíme v tramvajích a nemáme pochopení pro menšiny? Ne. Tak tenhle Tony na to šel vědecky. S hostem lékařem a jeho titulem. Přiznal se mu například, že má rád sushi (ve výživě dostáváme na frak nejvíc) a že Japonci (zase ti Japonci) pojídají daleko víc zdravých a syrových ryb než my. Pozvaný a pohodový lékař však nepřistoupil na jeho hru a vysvětlil mu kromě jiného, že právě tohle je důvod zvýšeného výskytu rakoviny žaludku v této ostrovní zemi. Tony dostal lehkou křeč do svého amerického úsměvu. Škoda, že si tam ten šikula nepozval třeba i nějakého zběsilého odboráře. Ten by mu o těch (zase) Japoncích řekl, že jsou to třeba lakomci a asociálové. A že se v jejich tuzemských manufakturách za třetinu až polovinu průměrného platu žádný Čech nepřetrhne. Ale nechme Japonce.
Rozšafní moderátoři ať se klidně strefují do vlastností a zvyků českého národa (zajisté při plném vědomí toho, že jeho součástí jsou i jejich matky, otcové a přátelé). Ať dál jezdí do světa čerpat svou představu o čistotě a toleranci. Třeba v NY-metru nebo pařížských předměstích. Že u nás to není lepší? Jasně že není. Někde. Bronx v Brně, Sherwood v Praze, o ghetech menších měst ani nemluvě. Ale srovnávat srovnatelné, pane moderátore! A zevšeobecňovat s mírou. Jsou přece líní Češi, Japonci i Papuánci. Xenofobní Češi, Američané i Nigerijci. A hloupí Brazilci, Islanďané i Češi. Viď že jo, Toníku?
Ale abych neskončil tak nějak zavile vlastenecky….zrovna teď, v červenci mají státní svátek Američané a Francouzi. Občané s národním sebevědomím přímo monstrózním. Ta data zná celý svět. Většina Čechů jistě (přinejmenším z filmů, když už ne ze zájmu o historii). Ale na ten náš svátek bych se nás Čechů, třeba těch skákajících na náměstích, zeptal radši jen takhle – zmenšeně.