Vražda

   Jde si takhle po ulici a má nedobrý pocit. V těchto místech jsou většinou ožralci, feťáci a radši nebudu vykládat, co ještě. A ona to ví. Ví, že mezi těmito starými a ošoupanými domy na tmavém chodníku osvíceném měsícem už byl zabit nebo znásilněn nejeden člověk. Proto má strach. Na svém kabátu z pravé lišky cítí miliony očí a na svých diamantových náušnicích cítí miliony žárlivých pohledů. 

   Bezdomovci, pomyslí si žena povrchně. Tu však naproti ní někdo stojí. Muž s otrhanými hnědými špinavými šaty, jehož spocené vlasy přilepené na čele mu zajímavě lemují obličej. Jeho pronikavé modré kočičí oči si ženu měří s posměšným výrazem ve tváři.

   ,,Tak přeci jsi přišla, Eleanor," zašeptá. Eleanor si jen pyšně odfrkne.

   ,,Ano. Nic jiného mi nezbývá. Když jste mluvil do telefonu, pane Leopolde Tomsi, nemyslela jsem si, že budete takový špindíra a... ještě hůř... bezdomovec," skoro vykřikla poslední slovo se strachem i posměchem.

   ,,Ale já nejsem bezdomovec. Co si to o mě myslíte? Támhle mám dům. Kdybych bezdomovec opravdu byl, nepomáhal bych takové krásné květince, jako jste vy," uklonil se a políbil jí ruku. Eleanor pohlédla na jeho dům. Byl stejný jako všechny ostatní. Jenom možná o kapku větší...

   ,,Odcházím," zvedla Eleanor pyšně bradu a o něco se od něho odtáhla. leopold ji však popadl jemně za ruku.

   ,,Chcete přeci zlikvidovat vašeho manžela, aniž by jste zanechala stopy. My jsme profíci." najednou o něj začne mít Eleanor zájem, pohlédne mu do očí a upřímně přikývne.

   ,,Takže, jestli tomu dobře rozumím," začne Leopold, ,,Váš manžel je sedmdesátiletý milionář a vy byste po něm zdědila peníze. Rozumím vám. Já bych si nás také zavolal. Jste na správné cestě. Avšak, mohu se vás na něco zeptat? Je mu sedmdesát, tak proč nepočkáte na přirozenou smrt?"

   ,,Je to složité. Mohl by žít dalších dvacet, třicet let. Já nehci čekat," dodala netrpělivě.

   ,,Rozumím," přikývl Leopold.

   Eleanor netrpělivě čekala u okna a vyčkávala. Manžel, Gideon Borden stál vedle ní a velice často se jí vyptával na koho to čeká, nebo zda je jí dobře. Ona vždy odpověděla to samé: ,,Přemýšlím jak jde život rychle. ani se nenadějeme a už jsme na onom místě." a pokusila se trochu usmát. A většinou ještě pro sebe dodala: ,,A ty, manžílku, tam budeš už brzo, velice brzo"

   Konečně nastal den, kdy už měl Leopld přijít. Gideon seděl klidně na křesle a četl si. Co četl, o to se Eleanor nestarala. Byla zaneprázdněna. Vraždou. Jenom doufal, že to půjde hladce a že jí policisté nevystopují.

   Za oknem se ozval zvuk, ale Gideon si pořád klidně četl. Avšak Eleanor se zablesklo v očích. Je to tady. Okno se rozletělo a střepy byly všude. Ozval se hlasitý smích.

   ,,Ach Eleanor" ozvalo se za ní, ale to byla poslední slova, která v životě slyšela. Zatmělo se jí před očima a ona upadla do hlubokého spánku. Do spánku, ze kterého se už nikdy neprobudí.

   Kdy by byla ještě vzhůru, věděla by, že se Gideon s Leopoldem domluvili. Byli to staří známí. Když o vraždě Eleanor řekla Leopoldovi, on to řekl Gideonovi. Gideon se chtěl pomstít, že má tak nevěrnou a po penězích dychtivou manželku. Přikázal Leopoldovi, aby zabil on ji. A tak se také stalo.

   "Kdyby Eleanor trochu naslouchala, zjistila by, že Gideon o Leopoldovi pořád mluví. Ale ona neposlouchala.

   PÝCHA PŘEDCHÁZÍ PÁD.