Já

Měsíc dorůstá do své krásy
a já, já jen sedím mlčky,
já, malé nedokonalé nic,
nad kterým planeta Země září.
A ona ve mě se schovává noc co noc
s vdechnutím květiny rozvíjí nový život,
který s pláčem začíná a končí...
Já uprostřed tohoto kypícího života,
s pláčem probouzím se den co den,
to on je vinen, jenom on,
jež do srdce se mi něhou vkrádá,
se životem mým si ladně zahrává
a já poddám se mu, však uvidíte,
až mě prsty po tváři pohladí,
měsíc nad námi naposled zazáří.

---