Bertík, Toník a Sněhový můž Yetti

Před pár lety jsem jako dárek pro bratrance Bertíka a Toníka a tetu vymyslela jednoduchý dárek - vzhledem k tomu, že mě hodně bavilo psaní! Přece mou představu o jejich dovolené... Měl už to být druhý dárek, ten jsem bohužel nedokončila a teď po letech se k němu vracím... Není opravený, tak prosím omluvte mé chyby které jsem v 9 letech nadělala :) A prosím o kritiku a pomoc s dílem... Kam se má dál děj ubírat?? 

 

Na kraji malé docela malinkaté vesničky jménem Pstruží, bydlela rodina Vybíralů. Byla to maminka Ivanka Vybíralová, Tatínek Roman Vybíral a Bertík s Toníkem Vybíralovi. Byli to bratři, jednomu tomu staršímu jménem Bertík bylo 9let, protože před nedávnem slavil narozeniny, a tomu menšímu Toníkovi bylo skoro 7let chodil do první třídy, měl moc rád hraní na kytaru, plavání a nakonec i lyžování, a protože nebyl sám, kdo měl lyžování rád, ale i maminka, tatínek a jeho bratr Bertík, zajeli si jednou do Itálie.

Odjezd z domu

Je brzo ráno, je tak kolem tří hodin a už se všichni chystají na odjezd z domu. Tatínek už volá, že za pět minut se vyráží, ale nakonec se vyjelo až za patnáct, Toník i Bertík už mají zabalené kufry i baťůjžky, do auta, a pomalu nasedají do auta. Ale v tom maminka volá, že zapomněli na kartáčky! A tak si všichni letí, pro kartáčky a dávají si je do batohů, aby už nemuseli vytahovat z auta kufry. A pak konečně jedou, kluci jsou celí natěšení na Itálii, i když je maminka přesvědčuje, že pojedou hodně dlouho. No a tak si kluci zapnou svoje PSP a hrají hry, dokud se jim PSP nevybije. No a fakt je, že opravdu výrobci těchto PSP nelžou a klukům vydrželi fakt dlouho nevybité. No a pak po té čtvrtině cesty co asi ujeli se zapnutými PSP, si zapnuli minitelevizky protože se jim PSP vybila. A proto potom už jen sledovali minitelevizky.

 

Příjezd do Itálie

Po několika hodinách cesty jsou kluci v Itálii, ubytovali se na pokoji a šli spát. Druhý den nešli, jako vždy když byli v Itálii na Paganellu, ale na novou sjezdovku Snowbeach, bohužel tento den byla sjezdovka uzavřená kvůli nadměrné výšce sněhu, který se musel uhladit. No a tak se rozhodli, že si zabobují na nedalekém kopci. Vyšli na něj a zjistili, že se tam bobovat nedá a proto, že si vyjdou jen ten kopec. Tatínek s maminkou našli lavičku a posadili se na ní, zatímco kluci se šli podívat nahoru do lesa.

Pátrání po strašidelném tvorovi

Kluci šli dál a dál, vůbec nehleděli na čas, až nakonec došli k lesu. Ovšem když, do něj chtěli vstoupit, nevstoupili do lesa, ale odstrčilo je to zpět na louku.  Zkoušeli to znovu a znovu, ale nešlo to! Kluci si říkali, že to není možné a, že tam musí být nějaký vchod… Ale v tom okamžiku je maminka zavolala, protože už chtěla jít domů. Kluci si cestou říkali, že to musí být nějaký hodně dobrý obranný systém, když je to vůbec nepropustí. No a nakonec Toník navrhl, že když je to nemůže pustit dovnitř tak, že tam musí být něco nebo někdo, koho nemohou vidět! A tak si kluci říkali, co to tam asi může být, když to nikdo nesmí vidět. Najednou Toník zapřemýšlel, může to být nějaký přístroj, jako čistička vzduchu. Ale to Bertík hned zamítl, protože to by stačilo tam napsat *NECHODIT! ČISTIČKA VZDUCHU*, ale to oni tam nenapsali. A tak Tonda znovu zapřemýšlel a nakonec řekl, „Co když to je tajemství, co když všem říkají, že je to nejméně znečistěná část Itálie?‘‘, ale to Bertík taky hned zamítl, protože proč by si lidé vymýšleli. „Ale potom už zbývá jen to, že by tam byl nějaký tvor! Musel by být ale, chlupatý, zuřivý, nebezpečný, škaredý, zastrašující, chlupatý, velikánský úplně obrovský a taky zlý       !‘‘ řekl Bertík se zděšeným výrazem ve tváři. „Nedělej si předsudky! Může být taky hodný, krásný, spolehlivý, malý nebo dokonce maličký! Ale to by v tom případě nevysvětlovalo to proč ho zavřeli, nebo proč ho nemůžeme vidět‘‘ opověděl Toník. Kluci ještě chvíli debatovali až přišli k názoru, že ředitel sjezdovky ho tam zavřel aby neodlákal turisty.

Když přišli do hotelu

Když dorazili zpět do hotelu, bylo už pozdě, ale kluci se ještě při večeři stihli seznámit s klukem, který se jmenoval Zdeněk. Ten jim pověděl, o na horách známém tvorovi Yettim a tak se kluci dozvěděli, že Yetti je humanoidní tvor, (což znamená, že je podobný lidem), jehož existence nikdy nebyla spolehlivě prokázána. Jde o mytického tvora (mytické je něco, co je vymyšlené nebo nemá pevný podklad.) z pohoří Himalájí, který nebyl nikdy spolehlivě zdokumentován. Yetti je údajně až 2,5 metru vysoký, chlupatý tvor podobný lidoopovi nebo pravěkému člověku.
Potom, ale Zdeněk začal vyprávět, „naposledy ho viděli právě v Itálii, kde se prý jen tak potuloval po sjezdovkách, ale potom už ho nikdy nikdo neviděl. No a potom, se z ničeho nic začalo vyprávět, že nějaký pan Frindl ho zabil!“ Když už dojedli i taťka s maminkou, museli kluci jít na pokoj. Toník ještě stihl maminku přemluvit, že zítra půjdou taky bobovat, tam kde byli dnes. Ale nepřemluvil maminku úplně, ona jen řekla, že zítra se taky půjdou podívat na sjezdovku Snowbeach.

Ráno

Když se ráno kluci vzbudili, nikdo ještě vzhůru nebyl a tak si řekli, že půjdou před hotel postavit Iglú. Oblékli se a šli, než se vzbudila maminka, už měli Iglú hotové a to jim to zabralo jen tři hodiny práce, ale protože to kluky bavilo tak jim ty tři hodiny uplynuly jako jedna. Na snídani si dali hemenex, který už kluci uměli přeložit do češtiny, protože pravidelně chodili do angličtiny, kde je učila p.uč. Lenka, bylo to hem jako šunka a ex jako vajíčka. Takže šunka s vajíčky! Maminka se vůbec nezlobila, když zjistila, že jsou kluci venku a hrají si v samopostaveném Iglú, protože byla ráda, že ji kluci nevzbudili a ona se mohla pořádně vyspat. Po snídani si šli kluci hrát do svého Iglú a taky, že si hráli dlouho, dělali si tam útulno a tak, prostě aby to tam měli co nejpěknější. Na Yettiho úplně zapomněli…

 

Co se to děje?

  Kluci si hráli a hráli, a protože chtěli mít iglú, co největší snažili se vykopat tajné uličky. No a, když je měli tak se rozhodli, že si iglú pojmenují. Toník navrhoval „ naše iglú se bude jmenovat Velké iglú, nebo Tajné iglú, nebo krásné iglú.“ Ale to se Bertíkovi vůbec nelíbilo a tak začal navrhovat taky „naše iglú se bude jmenovat Tober!“ No a i Toník s tímto názvem souhlasil, protože to byla první slabika Toníkova jména s první slabikou Bertíkova jména takže To+ber= Tober! Jakmile jméno vymysleli, řekli si, že si v tajných uličkách iglú zahrají schovku! No a fakt hráli tam schovku a bylo skoro nemožné se v tajných uličkách Tobertu se najít. Nejednou Bertík zavolal „Tondo! Konec hry! Něco jsem našel!“ A tak Toník běžel se podívat za Bertíkem. Bertík mu ukázal, že našel klíče, ale ne ledajaké ale hodně starodávné klíče. Ale potom si uvědomil, že tuto tajnou stezku v iglú nevyhloubávali! Najednou se klíče otřásly, a potom znovu takže se otřásly nejednou! Bertík klíčky upustil, a zvolal „pozor! Nedotýkej se jich, to bolí! Ale v tom okamžiku Toník klíčky zvednul a oni se otřásly znovu a pak znovu a znovu až ho přinutili je bolestí upustit! Kluci se nad nimi poradili a řekli si, že musí jít pryč….

 

Lyžování a nepěkné odhalení lži

  Z iglú vyšli zrovna ve chvíli, když tatínek otevíral dveře mamince a vycházeli ven. Tatínek svolal „jde se lyžovat!“, a tak kluci rychle nasedli do auta a jeli. Když dojeli na sjezdovku, nasadili si všichni lyže, ale Bertík si vzal Snowboard. No a pak jen nasedli na pomu a jeli na horu do kopce. Když tam dojeli, zase kluci uviděli ten les, který je předtím odhazoval zpět na louku. Ale s této strany bylo napsáno * NECHODIT! ČISTIČKA VZDUCHU!* No a to si kluci hned vzpomněli na to, co jim říkal Zdeněk, ale klukům to bylo strašně divné a tak se šli nahoru podívat. Narazili na to stejné jako předtím, znovu je to odrazilo. Ale potom uviděli vchod, kde bylo napsáno *POZOR! NEBEZPEČÍ ÚRAZU!* a za tím*NECHODIT!!* No ale kluci vůbec nedbali na ceduli a sundali si lyže a snowboard, vypravili se ke dveřím. Otevřeli je a vstoupili do lesa, ovšem po pár minutách zjistili, že to není les, ale že jsou v budově, ve které byli hory! Snažili se rozpomenout jak jim to ten Zdeněk říkal! Najednou Toník zvolal „mám to! Říkal, že byl naposledy viděn v Itálii, ale pak bez jakékoliv stopy zmizel, no a pak ještě Zdeněk říkal, že se říkalo, že ho zabil pan Frindl!“ „Nekřič!“ okamžitě odpověděl Bert. Pomalu se procházeli v budově, kde to vypadalo jako na Visalájích, ale nebyly to jenom tapety, ale i opravdický sníh! Pořád šli dál, až došli k ceduli, kde bylo napsáno:  *Toto je vlastnictví pana Frindla majitele sjezdovky! Pokud nejste povolaný, nemáte tady co dělat! * Potom došli ke dveřím, na kterých bylo napsáno: *NEPOVOLANÝM VSTUP ZAKÁZÁN! *, ale ani to kluky neodradilo a tak prošli dveřmi. Za dveřmi byla chodba a bylo tam dalších osm dveří, na prvních bylo napsáno: *KUCHYNĚ*, na druhých bylo napsáno: *KLECE*, na třetích bylo napsáno: *KANCELÁŘ*, na čtvrtých bylo napsáno: *NEPOVOLANÝM VSTUP ZAKÁZÁN*a  to se objevovalo na všech ostatních dveřích. První se kluci vypravili do prvních dveří, kde bylo napsáno: *KUCHYNĚ*. Vešli dovnitř a uviděli takové tři mamutí kosti a za nimi celé maso velkého zvířete. Nebyla tam žádná zelenina, ani nic jiného než maso, byla tam vidět i slepice v kleci, byla živá a strašně tlustá. Když šli dál, uviděli sklep, sešli dolů, kde začalo strašně smrdět zkaženým masem. Uviděli další tucet kostí na hromadě a kousků masa na nich, maso tam už bylo dávno zkažené a bylo na něm plno much a jiné havěti. Když šli dále, uviděli ještě nerozbalené kuřecí maso, které už mělo dávno prošlé datum. Došli až nakonec sklepa, a protože už nebylo, kam jít rozhodli se, že se vrátí, ale to ještě nevěděli, co je nahoře čeká. Vycházeli zpět po schodech nahoru, ale zhruba v polovině uslyšeli divné zvuky jako nějakého člověka, a tak si řekli, že se schovají za obaly rozbaleného kuřecího masa, které teď měli vedle sebe. A tak se tam schovali, zrovna ve správnou chvíli, protože člověk, kterého slyšeli na schodech, zrovna zamířil dolů do sklepa. Kluci viděli jen hlavu, která byla vlasatá, barva vlasů byla šedá a vypadalo to, že je to nějaký starý pán. Kluci využili příležitosti a odplížili se ven z Kuchyně, zrovna když šedovlasý pán sešel schody. Když kluci vyšli z Kuchyně, vydali se do druhé místnosti, která se jmenovala: *KLECE*. Vlezli dovnitř a uviděli nespočet klecí, když ale došli až nakonec uličky, uviděli největší klec, kde byly na hromadě uloženy mamutí kosti. Věděli, že už tady nic neuvidí a tak šli zpět, ale v tom je přerušil blížící se hluk podpatek, nakonec se to utišilo a kluci poznali, že to šlo ke Kanceláři. Pomalu se plížili dál, až najednou někdo otevřel dveře! Kluci se naštěstí stihli schovat do jedné z klecí. Teď už poznali, že ten koho potkali i v kuchyni byl muž, šedovlasý, dlouhý, hubený, zelenooký a hodně barevně oblečený. Potom uslyšeli hlas ženy, byl uširvoucí a pisklavý říkala „Dělej, než nám utečou! Okamžitě je najdi! Slyšela jsem bouchnout dveře!“, kluci okamžitě věděli, že se mluví o nich. Snažili se zachovat klid, a proto Bertík zakryl Tondovi ústa, což neměl dělat! Toník zoufale vykřikl a hned potom uslyšeli, jak se kroky blížili k nim. Bertík na poslední chvíli popadl Toníka a přetáhl ho do jiné klece, když se, muž s šedými vlasy podíval do klece, kde byli před tím. Když muž prohlédl celou klec a zjistil, že tam nikdy není, tak se šel podívat dál, ale v tom se kluci vrátili do klece, kde byli před tím. Když muž s šedými vlasy prošel všemi klecemi, zvolal „tady nejsou, šéfko!“ „Hledej dál Murigle!“ Ale protože si pán s šedými vlasy stál za svým a tak odešel směrem k východu. Kluci už se ani nechtěli podívat do Kanceláře, protože už věděli, co je tam potká, a tak se spíš šli podívat, kde vězní Yettiho. A tak vyšli z Klecí až do první místnosti, kde byli tapety a opravdový sníh. Začali vylézat na hory a z té nejvyšší hory, kde viděli celou budovu. No a fakt je, že uviděli někoho koho ani tak vidět nechtěli. Byl to Yetti, ale ještě někdo, byla to i šéfka, kterou slyšeli v klecích. Blížila se k Yettimu, zdálo se snad, že se ho snaží odlákat pryč. A proto se jednohlasně kluci domluvili, že ji budou sledovat, zdálo se, že Yetti se vzpírá a tak kluci okamžitě vyběhli a pronásledovali šéfku a Yettiho.  Teď už kluci věděli proč ten zabezpečovací systém, byl tu, protože tady věznili Yettiho! Žádná čistička vzduchu tady není! Byla to všechno lež! A Yetti tu je neprávem, nezaslouží si tu být!

Vysvobození Yettiho ze zajetí

Bertík i Toník pronásledovali šéfku, ale po chvíli ji ztratili ve velikánské budově, která připomínala Himaláje. A tak se kluci po chvilce zastavili a odpočali se. Čas jim utíkal rychle, ale od chvíle, kdy přišli do budovy, uběhla jen hodina. Už nemohli dál, museli si odpočinout, i když věděli, že každá uběhlá půlminuta šéfce pomůže v tom, aby Yettiho schovala. No a tak když si kluci odpočali, rychle utíkali, tam kde vedli stopy velkého Yettiho, ale po chvíli se ve stopách začali ztrácet a tam kde by měla být noha pravá, byla levá a nakonec každá stopa vedla jinam, ale nejvíc zarážející bylo to, že stopy šéfky nebyly nikdy. Byli dvě možnosti kudy mola jít, zaprvé mohla jít za Yettim a šlapala do už vtisknutých stop do sněhu, ale to by v už vytvořené stopě byla stopa další, ale to nebyla, takže zbývala ještě jedna možnost, že by se vozila na Yettim. A protože kluci neviděli jinou možnost jak najít šéfku, tak se rozdělil každý šel na jinou stranu, ale po chvíli se zase střetli na jedné stezce. 

---