Apokalypsa

Napsal se rok dvaticícedvanáct a všechno záleží jen na nás,
zda-li se odpálí zničující granát za pět minut dvanáct...
Zjistil jsem, že Mayský kalendář, je jeden velký lhář a podfukář.
Že nepříjde žádný velký hráč a s ním jasná svatozář, proto prolistuji snář,
jestli neobjevým jeho skrytou tvář a kolem něho oslňující zář.
Očekávání velkého konce je za dveřmi a má přijít dříve než se sešeří
k poslednímu soudu a večeři, když na hoře Harmagedon u Izraele dojde
k poslední bitvě mezi dobrem a zlem, mezi bohem a satanem... Nová
doba nastane, až Archanděl Gabriel povstane, antikrist z pekla vyvstane
a začnou boje chystané a právo stanné v chvíli dané bude světem známé.
Apokalypsa se přibližuje na dosah, všichni známe její obsah, že nám
Ďábel na duše dosáh, nespasí nás Bůh a ani Alláh, který hraje v našich
barvách bělavých a kterému zpíváme c'est la vie na život a na zdraví,
které se časem unaví a ještě nás hodně naladí a navnadí, když o nás
nemoc zavadí, stopy se rázem zahladí, jako když se vyleje povodí,
nás bez zábran životem provodí a to proto, že s časem závodí, když se
člověk narodí a jeho máma ho porodí, aby přišel k životu a ke zdroji u
kterého se napojí, rodiče mu napoví, ale příběh sám dopoví a dokončí,
než se svět několikrát otočí, určitě párkrát špatně odbočí a poklesne mu obočí
než do cíle doskočí, kde ho obodujou rozhodčí, když na vyšší level odskočí
přez velké úbočí, kde lidé na sebe útočí a to vší silou buldočí proti slabší
síle ohrádce ovčí spasených duší, kterým správně srdce buší a žijí podle
pravidel a jak se sluší, nejsou totiž slepý ani hluší k ostatním lidem a přírodě,
ale plavou si jako ryby ve vodě a jsou stále v pohodě a v jenom dobré náladě,
připraveni na přijetí v rajské zahradě, kde jsou vystaveni neskutečné zábavě,
nemluví spolu hádavě a nemají naduto ve hlavě, proto došli brzy k nápravě a
k jedné velké záhadě, že nad nima drží absolutno opratě, když vyjede vlak na tratě,
nedojde v životech na ztrátě a nepřekvapí nás žádné závratě, když pojedem cestu
života opatrně a okatě, to nám stačí ke štěstí bohatě a nemusíme být ve vatě.
Bohatý je člověk rozumem a vědomostmi, to když má zalubem a zkušenosti ve
vší své vznešenosti a počestnosti netouží jen po hojnosti a blaženosti, protože
to zavání zkažeností dnešní sebelíbezností, když touha po moci a majetku se lidí
zhostí, jsou pak plní zlostí a neduh, když musí doma hospodařit na dluh a nemají
na tom hodně zásluh? Když se stojí na pujčky lidí zástup, to aby udělali velký nákup
za svou potřebu, která je uvádí do střehu a do střetu v prvním týdnu ve středu, když
výplata příjde vhod, je třeba snížit státní schod a zařadit zpětný chod, kdy si každý
žil jak král a kmán, když se na plno smál, spal a hodoval, aniž by si stěžoval a něčím
se sužoval, ale svým zálibám se věnoval a taky studoval a promoval a pravdy se dovolal,
k něčemu velkému se odhodlal, aniž by se užírál a hlodal a do vosího hnízda bodal.
Jen bych ještě k tomu dodal, že bych mu pomocnou ruku podal, a řekl mu aby všechno
nepotřebné prodal a rozdal a že by za to štěstí do života dostal, tak bych se ho zastál,
aniž bych stál opodál a vrávoral a na své známé zavolal, že ho mám pouze za vola!